Mé děťátko bude mít rozštěp

MojeZdraví.org – vše o zdraví | Informační magazín

Když jsem se ve 22. týdnu těhotenství dozvěděla, že můj nenarozený syn bude mít rozštěp rtu, kupodivu jsem zareagovala poměrně klidně. Důvodem toho však nebyla moje povaha, ale to, že mé kamarádce se shodou okolností narodil o pár měsíců dřív chlapeček s jednostranným rozštěpem rtu. Když jsem ho poprvé viděla, byl už po operaci a jeho pusinka byla opravdu krásná.
Byl nám doporučen odběr plodové vody z důvodu vyloučení závažného postižení dítěte, jako je např.

Edwardsův syndrom, jelikož rozštěp může být jedním ze symptomů tohoto syndromu. Jelikož dítě nevykazovalo žádné jiné známky postižení, toto vyšetření jsme s manželem odmítli. Dodnes jsem ráda, že jsem tak učinila. Byla by to zbytečná zátěž a riziko.

Jak byla moje první reakce klidná, o to černější mě následně napadaly myšlenky. Začala jsem mít obavu, že bude mít celkový rozštěp patra, se kterým jsem neměla žádné zkušenosti ze svého okolí. Začala jsem postupně shánět informace. Avšak nejvíce mi pomohla schůzka s paní primářkou Vokurkovou. Její optimistický a zároveň realistický přístup nám s manželem vlil energii do žil. Přestali jsme si lámat hlavu nad tím, co by se eventuálně mohlo stát a začali žit hlavně přítomností. I když to nebylo snadné a vždy možné, snažila jsem se si těhotenství užívat a to obzvláště, když jsem cítila pohyby miminka. To mě utvrzovalo v tom, že je v pořádku a že i vše ostatní bude v pořádku.

Moc dlouho jsem si ale těhotenství užít nemohla. I přes klid na lůžku, který měl předejít zkracování děložního hrdla, se syn narodil o 5 týdnů dříve. První den nebyl lehký, protože syn se narodil s celkovým jednostranným obličejovým rozštěpem. Byl maličký a představa, co všechno ho čeká, nás děsila. Kdo mi ale kupodivu dodával největší optimismus, byl on sám. Když jsem ho chovala, přestala jsem se bát a najednou věděla, že my to zvládneme.
A zatím jsme to opravdu zvládli.  Syn má 4 měsíce a týden po porodu prošel operací rtu. Je nádherný a pusinka se mu postupně mění a jizvička se krásně hojí. Prošli jsme si nelehkým obdobím, ještě nás i spousta obtíží určitě čeká, ale člověk musí žít přítomností. Obavy z budoucnosti mohou mít i rodiče zdravých dětí.

 Příběh byl převzat z webu http://stastny-usmev.cz  se svolením autorky.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *