Rok 1810: První “plechová” konzerva otevřela jídlu nové obzory

MojeZdraví.org – vše o zdraví | Informační magazín

Dlouhá staletí – první záznamy pocházejí ze starého Egypta a Řecka – se potraviny rostlinného i živočišného původu na delší čas uchovávaly pomocí nasolování, uzení nad doutnajícím dřevem, máčení v alkoholu či octu, kvašení, vysoušení, mražení přírodním ledem a sněhem, přídavků různých koření, varu nebo jiných metod. Žádná z nich ale poživatiny nezachovala dlouhodobě čerstvá. Jak to v historii lidstva často bývá, také popud k objevení nového a dokonalejšího způsobu, jak uchovat jídlo delší dobu čerstvé, vyšel z armády: tehdy generál dělostřelectva, pozdější císař Napoleon Bonaparte, vypsal v roce 1795 soutěž na zajištění zásob pro své muže v poli a válečné námořnictvo, spojenou s vysokou finanční odměnou tomu, kdo to dokáže: až v květnu 1809 se to povedlo francouzskému kuchaři a vynálezci Nicolasi Appertovi, který vyvinul metodu konzervace potravin na základě kombinace jejich uskladnění v hermeticky uzavřené skleněné nebo porcelánové nádobě a tepelné sterilizace; naložil do sklenic vývar, maso, fazole a hrášek a přístupu vzduchu zabránil pomocí vrstev korku nařezaného tak, aby jeho póry ležely vodorovně. Podle Apperta se proces nazývá appertizace čili tepelná sterilizace potravin uzavřených v neprodyšných obalech. Ačkoliv s nástupem chladniček, syntetických obalových materiálů a chemických konzervačních postupů sice konzerva postupně ztratila své výjimečné postavení, ve své době otevřela jídlu nové obzory.

Revoluční objev si rychle razil cestu světem. Především technologické problémy s konzervováním ve sklenicích vedly před více než 200 lety k dalšímu vynálezu – konzervy vyrobené z plechu, která se ukázala být lepší než skleněná. Klasickou “plechovou” konzervu v roce 1810 vymyslel a ihned patentoval Francouz Petr (Pierre) Durand, který žil trvale jako obchodník a podnikatel v Anglii. Králi Jiřímu III. předložil k posouzení místo sklenice pocínovanou železnou konzervu. Ukázalo se to jako dobrá volba: plech byl odolnější vůči nárazu a mechanickému poškození, snáze se s ním pracovalo při výrobě a přitom šlo plechové obaly utěsnit stejně dobře (ne-li lépe) jako nádoby skleněné. Svůj objev prodal Durand britskému královskému námořnictvu, které jej začalo široce využívat, neboť výhody plechových konzerv před sklenicemi byly markantní. Bez zajímavosti není ani to, že první plechovky obsahovaly olovo, což zprvu vedlo k častým otravám a nemocem. Teprve později začal být jako obalový materiál zásadně využíván ocelový plech potažený zdravotně nezávadným cínem nebo jeho slitinami a následně pak hliník. Durand ovšem sám konzervy nevyráběl; tohoto úkolu se v roce 1812 ujali John Hall a Bryan Donkin, kteří vybudovali první průmyslový podnik produkující konzervy s jídlem. Plnili je otvorem ve víčku, který okamžitě zaletovali. Připomeňme ještě, že se dostupné časové údaje z historie konzervování poněkud liší, použijeme-li podklady francouzské nebo britské provenience.

Již v roce 1830 se konzervované potraviny začaly objevovat v anglických obchodech se smíšeným zbožím. Nápad nalepit na plechovku barevnou etiketu s údaji o jejím obsahu vzešel od americké firmy Reckhow and Larne z New Yorku a byl realizován v roce 1860. Díky portrétům Cambellových instantních polévek v plechovce od slavného pop-artového umělce Andyho Warhola získaly konzervy navíc i nesmrtelnost.

Kromě Apperta zasáhnul do vývoje konzervování slavný francouzský vědec Louis Pasteur, který přinesl hlubší poznatky o příčinách kažení potravin působením mikroorganismů a postupy tepelné konzervace ještě dále zdokonalil. V roce 1859 sestavil francouzský domácí kutil Ferdinand Carré chladicí stroj, který držel “v zimním spánku” mikroorganismy v různých potravinách pomocí čpavku. Dalším milníkem v historii dlouhodobého přechovávání potravin byla léta 1875/1876, kdy německý fyzik a inženýr Karl Paul Gottfried von Linde zkonstruoval čpavkový chladicí stroj s kompresorem, takže mohla začít éra praktického skladování potravin v ledničkách a mrazících boxech, trvající dodnes. České hospodyňky informoval o konzervování a strojním chlazení potravin již v roce 1863 ve svých přednáškách a článcích vlastenec a zapálený bojovník za pokrok Vojtěch Náprstek. Do jednotlivých domácností se však chladničky dostaly až v roce 1913 v Chicagu.

Autor: Bohumil Tesařík

Přečtěte si také:

  • Chraňme se před zbytečnými účinky elektrosmoguChraňme se před zbytečnými účinky elektrosmogu Žijeme trvale v prostředí znečištěném nejen výfukovými plyny a průmyslovými zplodinami, ale také elektrosmogem. Tímto pojmem nazýváme souhrnně elektromagnetická pole a vlny, která vznikají v důsledku technické činnosti člověka a vykazují […]
  • Hippokrates a tradiční vztah lékaře a nemocnéhoHippokrates a tradiční vztah lékaře a nemocného V minulosti byl lékař velice váženou a uznávanou osobou a to jak pro své lékařské umění, tak i pro svou mravnost a moudrost. Těmito vlastnostmi se lišil od všech ostatních lidí, protože v dalekém okolí nebyl nikdo tak vzdělaný, aby mohl […]
  • Knižní rádce pro každodenní život s Parkinsonovou chorobouKnižní rádce pro každodenní život s Parkinsonovou chorobou "Počátek zdraví spočívá ve znalosti vlastní nemoci." Miguel de Cervantes "Nejspolehlivější lék proti nemoci je nevšímat si jí a tvářit se, jako by nebyla." Arabské přísloví Každý rok se zvyšuje průměrný lidský věk o čtyři […]
  • Na počátku byla Neznámá ze SeinyNa počátku byla Neznámá ze Seiny Francouzská metropole Paříž je plná tajných symbolů a tajuplných příběhu, které přetrvávají věky.Patří mezi ně také Neznámá ze Seiny - neidentifikovaná dívka, která se patrně utopila v řece na sklonku osmdesátých let 19. století. Její […]
  • Text Hippokratovy přísahyText Hippokratovy přísahy Přísahám při lékaři Apollónovi a Asklepiovi a Hygieii a Panaceii a při všech bozích a bohyních, jež beru za svědky, že budu plnit podle svých schopností a podle svého úsudku tuto přísahu a smlouvu: Budu považovat toho, který mě naučil […]
  • Z historie elektrokardiografie: Willem EinthovenZ historie elektrokardiografie: Willem Einthoven /Žádné slušné zdravotnické zařízení dnes nemůže existovat bez elektrokardiografu (EKG). Srdce je pumpou, která se po celý život nezastaví a proto jeho činnost přitahovala pozornost vědců a lékařů od nepaměti. Až do dvacátých let minulého […]


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *