Smrt začíná v tlustém střevě… a zdraví také

MojeZdraví.org – vše o zdraví | Informační magazín

Smrt začíná v tlustém střevě… a zdraví také

(Zlatý věk klystýrů byl v 16. a 17. století)

Zatím co otázky nejrůznějších redukčních programů a diet, léčby obezity a diabetu, vhodnosti pití kávy či doplňkové užívání vitamínů a minerálů jsou běžnou součástí dnešní společenské koverzace, témata o stavu našich střev patří až na jedno z posledních míst. Podívejme se však zcela bez ostýkavosti tváří v tvář některým faktům: syndrom dráždivého tračníku, zácpa, průjem, plynatost a nadýmání v oblasti žaludku, vyduté břicho, kyselý reflux, vyčerpanost, rakovina tlustého střeva… Seznam je téměř bez konce. Pravděpodobně se o tom zatím příliš nebavíme, považujíce tyto projevy za hluboce intimní. I přesto – jak tvrdí i starý výrok – že smrt začíná v tlustém střevě.

Nebylo tomu však v historii lidské společnosti vždy. Byly doby, kdy i takové lidské činnosti, jakými je například vyšetřování a léčení trávicí soustavy, se staly módní záležitostí. Zvláště za časů Ludvíka XIV. (řečeného Král slunce) lékařská “věda” doslova hýbala francouzským královským dvorem. Za dominantní léčebnou metodu bylo považováno podávání projímadel a klystýrů. Kromě pouštění žilou bylo totiž “purgieren” (pročišťován) klystýrem pro Galenovy následovníky jistým druhem “všeléku”.

Klystýr neboli klysma (z řeckého klyzein – vypláchnout) byl léčebný prostředek, jímž se vyprazdňovala střeva (čistící klysma), dále léčivý přípravek zaváděný do střev (medikamentózní klysma) nebo měl přivádět živiny (výživné klysma). Klystýrem v užším slova smyslu se rozuměl postup, při kterém byla tekutina stříkačkou, popřípadě měchýřem s nástavcem, vtlačována řitním otvorem do konečníku a tlustého střeva, zatímco u klysmatu byla kapalina vpravována z výše položené nádržky. Jak dokládají vyobrazení staroindických lékařských pomůcek pocházející z 5. století př. n. l., byl klystýr znám již ve starověku.

Stín hrozby pro zdraví člověka, který představovalo tlusté střevo, se novodobě začal rýsovat již ve čtrnáctém století, kdy slovo “klystýr” poprvé obohatilo běžný jazykový fond. V roce 1652 se prestižní pařížský lékař Guy Patin domníval: “Všechny nemoci lze léčit klystýrovou stříkačkou, lancetou na pouštění žilou a sirupem z bílých růží a broskvových květů.” Není proto divu, že jsou z těch časů zaznamenány hrubé nadávky doktorům: “Ty smradlavá klystýrová hadice.” Po celé 16. a 17. století získalo používání klystýrů mimořádnou oblibu, zejména u těch přemrštěně úzkostlivých lidí, kteří se i v dnešní době vyžívají v nejrůznějších dietách a očistných  programech. Jak píše britský autor humorných a svérázných “doktorských” románů chirurg a anesteziolog Richard Gordon ve svých “Podivuhodných dějinách lékařství”, vedlo je tehdy k tomu neochvějné přesvědčení, že “tlusté střevo musí být vždy a za každých okolností tak dokonale prázdné jako přihrádky kredence matky Hubbardové”.

Není proto divu, že si z toho všeho v roce 1673 dělal legraci ve své komedii “Le malage imaginaire” (Zdravý nemocný) také slavný dramatik, režizér a herec Moliére, působící na dvoře Ludvíka XIV. Aby ne! Mimo vladaře zde totiž kralovaly právě tyto dva prostředky. Avšak již Ludvíkův předchůdce, podivínský král Francie a Navary, s pořadovým číslem XIII, poznal zač je toho loket (čtenářům historických románů je znám z Dumasova románu “Tři mušketýři”). Podle dochovaných přesných záznamů mu bylo v jediném roce naordinováno 212 klystýrů, 215 projímadel a 47krát mu bylo pouštěno žilou. A pak, že je statistika nudná!

Bohužel, nádorových a jiných onemocnění střev, především střeva tlustého (kde se nachází asi 70 % imunitního systému) a konečníku, dnes v populaci přibývá. Jejich nárůst je dáván do souvislosti se způsobem života, stravovacími návyky a rodovou predispozicí. Na využití starých postupů jsou dnes založeny různé čistící a detoxikační programy i moderní metody diagnistiky a terapie (kolonoskopická vyšetření, rektální podávání léčiv u střevních zánětů aj.). Zájemcům o klasické “léčení” klystýrem, je v dnešní době určen i samostatný weblog na internetu.

Autor: Bohumil Tesařík

Foto: www.obesitynews.cz

Přečtěte si také:

  • Z historie obávané zubní vrtačkyZ historie obávané zubní vrtačky Co si budeme povídat, na návštěvu u zubaře se těší málokdo, a to i přesto, že je v současné době k dispozici celá škála tišících prostředků a moderní stomatologická technika. Svým charakteristickým zvukem se řadí k těm nejnepříjemnějším a […]
  • Chlumského roztoku se pro jeho charakteristický zápach také říká “vůně nemocnic”Chlumského roztoku se pro jeho charakteristický zápach také říká “vůně nemocnic” (Kdo vypije větší množství "chlumáku", naordinoval si smrt) "Člověk, který nikdy nedělá chyby, je člověk, který nikdy neudělal nic." (Theodore Roosevelt) "Dlouhá zkušenost mne naučila bát se lékařů stejně jako nemoci." (Henry […]
  • Různá moudra, která se mohou stát: Murphyho zákony pro zdravotní sestry a jejich pacientyRůzná moudra, která se mohou stát: Murphyho zákony pro zdravotní sestry a jejich pacienty Určitě je znáte. O různých variantách platnosti Murphyho zákonů se přesvědčujeme dnes a denně, protože se týkají všech oblastí života a práce. Jsou to humorné, poučné a duchaplné výroky, dokládající paradoxy a nepravidelnosti […]
  • Chraňme se před zbytečnými účinky elektrosmoguChraňme se před zbytečnými účinky elektrosmogu Žijeme trvale v prostředí znečištěném nejen výfukovými plyny a průmyslovými zplodinami, ale také elektrosmogem. Tímto pojmem nazýváme souhrnně elektromagnetická pole a vlny, která vznikají v důsledku technické činnosti člověka a vykazují […]
  • Rok 1810: První “plechová” konzerva otevřela jídlu nové obzoryRok 1810: První “plechová” konzerva otevřela jídlu nové obzory Dlouhá staletí - první záznamy pocházejí ze starého Egypta a Řecka - se potraviny rostlinného i živočišného původu na delší čas uchovávaly pomocí nasolování, uzení nad doutnajícím dřevem, máčení v alkoholu či octu, kvašení, vysoušení, […]
  • Text Hippokratovy přísahyText Hippokratovy přísahy Přísahám při lékaři Apollónovi a Asklepiovi a Hygieii a Panaceii a při všech bozích a bohyních, jež beru za svědky, že budu plnit podle svých schopností a podle svého úsudku tuto přísahu a smlouvu: Budu považovat toho, který mě naučil […]


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *