Vzpomínka na generála zdravotnictva MUDr. Vladimíra Haeringa

MojeZdraví.org – vše o zdraví | Informační magazín

(1882 – 1942)

 

“V káznici Hamelu v Německu

 

obětoval život za svoji vlast a národ”

 

(Nápis na hrobu MUDr. Vladimíra Haeringa na hřbitově v Benešově)

 

Jednou z nejvýznamnějších osobností vojenského zdravotnictví a Československého Červeného kříže (ČSČK) v období let první čs. republiky byl generál MUDr. Vladimír Haering. Protože jeho jméno vstoupilo nezaslouženě do stínu zapomnění (pro jeho angažovanost v bojích našich legií s bolševiky zcela záměrného), připomeňme si dvě jubilea v jeho životě ještě z loňského roku – 130. výročí narození a 70. výročí předčasného úmrtí.

 

Narodil se 24. června 1882 ve středočeském městě Benešov v prostředí vlastenecké rodiny  městského lékaře a starosty, medicínu vystudoval na Karlově-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde také po promoci působil pět let jako sekundární lékař ve vinohradské nemocnici. V roce 1912 prožil za srbsko-tureckého válečného konfliktu několik měsíců s výpravou českých lékařů v Srbsku, kde byl pověřen řízením chirurgického oddělení nemocnice v Bělehradě. Po návratu domů v roce 1914 se stal krátce primářem na chirurgii městské nemocnice v Ostravě.

 

Již na počátku první světové války narukoval na frontu s 81. pěším regimentem jako praporní lékař, avšak záhy, již v lednu 1915, byl na ruské frontě zajat a přiřazen k carskému vojenskému zdravotnictvu jako lékař zajateckých táborů. Na vlastní žádost byl roku 1916 přijat do Čs. střelecké brigády, pro kterou vybudoval v Kyjevě vojenský lazaret; od května 1917 působil jako lékař slavného 3. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova. Ve známé bitvě u Zborova 2. července 1917 byl šéflékařem pravého křídla čs. brigády. Organizoval polní nemocnice a lazaretní vlaky na sibiřské magistrále. Jako hlavní lékař centrální skupiny legií při jejich boji s bolševiky založil a vedl v Čeljabinsku největší čs. polní  nemocnici na Rusi se 600 lůžky. V prosinci 1918 se stal v hodnosti podplukovníka zdravotním náčelníkem veškerého čs. vojska bojujícího v Rusku.

 

Po návratu do vlasti v roce 1920 organizoval zdravotní službu na ministerstvu národní obrany (v roce 1928 jmenován brigádním generálem), v roce 1920 byl jmenován ředitelem zdravotního odboru ČSČK. Po řadu let byl také úspěšným ředitelem sanatoria ČSČK v Praze v Žitné ulici, zastupoval ČSČK na mezinárodních konferencích, sjezdech první pomoci i setkání vojenských lékařů. Po dobu deseti let (1928-1938) zastával funkci místopředsedy ČSČK a po rezignaci Dr. Alice Masarykové se stal v pohnutých letech 1938 až 1940 předsedou této významné společenské organizace.

 

Po okupaci ČSR v roce 1939 a násilném rozpuštění ČSČK byl penzionován, když odmítnul předat svěřené nemocniční objekty německé armádě. V roce 1940 byl zatčen a odsouzen k deseti letům vězení za podporování rodin uvězněných odborářů a ukrývání zdravotnických zásob pro potřeby plánovaného protiněmeckého povstání. O dva roky později na následky dlouhodobého týrání zemřel předčasně v káznici v dolnosaském Hamelnu 6. 11. 1942.

 

Český vlastenec, účastník odboje v 1. a 2. světové válce, oběť nacismu, vojenský lékař-chirurg a významný “manažer” našeho prvorepublikového vojenského zdravotnictví (předseda armádní lékařské rady), čelná osobnost ČSČK, aktivní činovník pražského Sokola a četných dalších společenských institucí – dosáhnul v roce 1946 nejen hodnosti generála-šéfa zdravotních služeb in memoriam – ale také vyznamenání mnoha vysokými našimi a zahraničními řády. Jeho jméno patří zaslouženě do pantheonu slavných osobností naší minulosti.

 

Autor: Bohumil Tesařík

 

Přečtěte si také:

  • Věhlasní židovští lékaři a další učenci z rodu JeittelesůVěhlasní židovští lékaři a další učenci z rodu Jeittelesů Jméno Jeitteles (Geidels) se zrodilo v pražském ghettu v 16. století a po přeslici je celý tento rod odvozován přímo od proslulého židovského náboženského myslitele, pedagoga a vědce rabbiho Löwa (asi 1520 - 1609), hrdiny řady pověstí, […]
  • Lékařská etikaLékařská etika Pojem, který souhrnně označuje etické problémy v lékařství. Pojem lékařská etika je v českém kontextu ustálený a má majoritní charakter. Bohaté tradice lékařské etiky mají anglosaské země. Zvláštní sekce pro lékařskou etiku byla […]
  • Z historie elektrokardiografie: Willem EinthovenZ historie elektrokardiografie: Willem Einthoven /Žádné slušné zdravotnické zařízení dnes nemůže existovat bez elektrokardiografu (EKG). Srdce je pumpou, která se po celý život nezastaví a proto jeho činnost přitahovala pozornost vědců a lékařů od nepaměti. Až do dvacátých let minulého […]
  • Nový kompletní průvodce po klikaté cestě dějin lékařstvíNový kompletní průvodce po klikaté cestě dějin lékařství "Umění medicíny spočívá v obveselování pacienta, zatímco příroda léčí chorobu." (Voltaire, francouzský osvícenecký filozof a spisovatel) "Vyhněte se městu bez doktorů!" (Židovské přísloví) "Co se kurýrování týče, učinili jsme […]
  • 200 let od poslední evropské epidemie moru200 let od poslední evropské epidemie moru "Oběti obědvali s přáteli a večeřeli už se svými předky." Giovanni Boccaccio (1313 - 1375), italský renezanční básník v cyklu Dekameron Morové epidemie byly jednou z nejvážnějších hrozeb a stálým děsem středověku a raného novověku. […]
  • Chlumského roztoku se pro jeho charakteristický zápach také říká “vůně nemocnic”Chlumského roztoku se pro jeho charakteristický zápach také říká “vůně nemocnic” (Kdo vypije větší množství "chlumáku", naordinoval si smrt) "Člověk, který nikdy nedělá chyby, je člověk, který nikdy neudělal nic." (Theodore Roosevelt) "Dlouhá zkušenost mne naučila bát se lékařů stejně jako nemoci." (Henry […]


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *