Z historie elektrokardiografie: Willem Einthoven

MojeZdraví.org – vše o zdraví | Informační magazín

/Žádné slušné zdravotnické zařízení dnes nemůže existovat bez elektrokardiografu (EKG). Srdce je pumpou, která se po celý život nezastaví a proto jeho činnost přitahovala pozornost vědců a lékařů od nepaměti. Až do dvacátých let minulého století neměli praktičtí lékaři k dispozici jinou spolehlivou diagnostickou metodu k vyšetřování vnitřních onemocnění než poklep a poslech v té podobě, jak ji popsal a do detailní dokonalosti rozpracoval v polovině 19. století plzeňský rodák, internista a čelná osobnost vídeňské lékařské školy profesor Josef Škoda. Pak se ujala rentgenová diagnostika, jež podstatně urychlila stanovení plicních i srdečních onemocnění již v nejranějším stádiu. Dalším významným “inovačním” krokem v klinické diagnostice byl objev mechanismu elektrokardiogramu a vytvoření základů elektrokardiografie jako rutinní vyšetřovací metody, spojený se jménem nizozemského fyziologa Willema Einthovena.

Narodil se 21. května 1860 v Semarangu na Jávě v tehdejší Nizozemské východní Indii (dnes Indonésie), kde jeho otec působil jako lékař; matka byla dcerou vysoce postaveného koloniálního úředníka. Když mu bylo deset let, jeho otec zemřel a matka se s šesti dětmi vrátila zpět do vlasti a usadila se v Utrechtu. Po otcově vzoru zde začal Vilém studovat v roce 1878 medicínu se záměrem stát se také praktickým lékařem, avšak skutečná cesta životem vedla jiným směrem. Jeho výjimečný talent se naplno projevil již na univerzitě, takže brzy po promoci, již ve dvaceti pěti letech, se stal profesorem fyziologie a histologie v Leidenu, kde pak nepřetržitě působil až do své smrti 29. září 1927.

Einthoven byl všestranně nadaný, byl vynikající matematik, fyzik a fyziolog a na co se zaměřil, v tom dosáhl úspěchu: hlavní oblastí učencova zájmu se stala elektrofyziologie, která mu umožnila plně rozvinout jeho univerzální schopnosti. Již před ním studovali lékaři a fyziologové po dlouhá léta srdeční aktivity po všech stránkách včetně automatického centra vodivého systému – asi dva centimetry dlouhého tenkého svazku nervových vláken, uloženého ve stěně pravé síně u ústí horní duté žíly, jehož elektrické impulsy řídí primárně srdeční činnost (vlastně fyziologický kardiostimulátor, nezávislý na ostatním nervstvu). První popis tohoto systému pochází od významného českého přírodovědce J. E. Purkyně z roku 1845, upadl však v zapomnění. V roce 1907 Britové A. Keith a M. Flack popsali toto mikroskopické ústrojí v srdci významné pro přenos impulsů z předsíně do komory, rok předtím objevili německý patolog K. A. L. Ashoff a jeho japonský spolupracovník Sunao Tawara menší uzel mezi síní a komorou (druhotně vzruchové centrum). Jako v každém svalu i v srdci vzniká při stahu akční elektrický proud, při namáhavé a komplikované práci dokonce celá řada akčních proudů, jejichž součet poskytuje velmi složitou křivku. Einthovena napadlo, že ačkoliv jde o proudy velmi malé intenzity, mohlo by jejich měření něco vypovědět o činnosti srdce. A zde se projevila jeho genialita a všestrannost. Bylo nutné zaregistrovat křivku zvanou elektrokardiogram a současně ji analyzovat. Nejprve provedl teoretickou analýzu kapilárního elektrometru a zjistil, že je třeba získaná měření verifikovat pomocí matematické korekce. Aby se vyhnul těmto problémům, rozhodl se sestrojit vláknový (strunový) galvanometr. Konstrukce spolehlivého přístroje mu zabrala tři roky perné práce, ovšem výsledek stál za to (1903) . První elektrokardiograf byl obr. Vážil 300 kg a obsluhovat jej muselo pět techniků. Během pěti let provedl více než 5000 různých záznamů elektrické aktivity srdečního svalu a v roce 1908 popsal výsledný projev šíření vzruchu v srdci. Tím položil základy nového oboru – elektrokardiografie, za který mu byla v roce 1924 udělena Nobelova cena za medicínu a fyziologii.

Přesto však trvalo ještě dlouho, než lékařská veřejnost akceptovala EKG jako standardní vyšetřovací metodu. O výjimečnosti elektrokardiologického vyšetření srdce ještě v první polovině minulého století svědčí historka z vyprávění našeho fyziologa a kardiologa světové proslulosti prof. MUDr. Viléma Laufbergra. Ten jistou dobu působil také ve Vídni a seznámil se zde s EKG, který byl v době první světové války jediným zařízením toho druhu v Rakousku-Uhersku. Humorně tuto situaci líčí: “Ve Vídni jsem se poprvé prakticky seznámil s elektrokardiografem, který tam byl na Herzstation (vyšetřovna srdce), vedené prof. Hoffmanem. Byla to taková vzácnost, že tehdy jen málo lékařů v celém mocnářství vědělo, co elektrokardiograf vlastně je. Proto také bylo možné na normální elektrokardiogram každého superarbitrovat, tj. osvobodit od vojenské služby.” Do české medicíny prosazoval EKG zejména náš další slavný internista a zakladatel české moderní kardiologie prof. MUDr. Bohumil Prusík. Ten ještě jako asistent prof. Thomayera za svého studijního pobytu v Londýně koupil a přivezl do Čech první elektrokardiograf od firmy Edelman a na práci s ním pak zaučoval další lékaře. To však je již další kapitola z historie medicíny.

Autor: Ing. PaeDr. Bohumil Tesařík

Foto: www.heartsite.com/html/ekg…

Přečtěte si také:

  • Z historie obávané zubní vrtačkyZ historie obávané zubní vrtačky Co si budeme povídat, na návštěvu u zubaře se těší málokdo, a to i přesto, že je v současné době k dispozici celá škála tišících prostředků a moderní stomatologická technika. Svým charakteristickým zvukem se řadí k těm nejnepříjemnějším a […]
  • Vzpomínka na generála zdravotnictva MUDr. Vladimíra HaeringaVzpomínka na generála zdravotnictva MUDr. Vladimíra Haeringa (1882 - 1942)   "V káznici Hamelu v Německu   obětoval život za svoji vlast a národ"   (Nápis na hrobu MUDr. Vladimíra Haeringa na hřbitově v Benešově)   Jednou z nejvýznamnějších osobností vojenského zdravotnictví […]
  • Chlumského roztoku se pro jeho charakteristický zápach také říká “vůně nemocnic”Chlumského roztoku se pro jeho charakteristický zápach také říká “vůně nemocnic” (Kdo vypije větší množství "chlumáku", naordinoval si smrt) "Člověk, který nikdy nedělá chyby, je člověk, který nikdy neudělal nic." (Theodore Roosevelt) "Dlouhá zkušenost mne naučila bát se lékařů stejně jako nemoci." (Henry […]
  • Nový kompletní průvodce po klikaté cestě dějin lékařstvíNový kompletní průvodce po klikaté cestě dějin lékařství "Umění medicíny spočívá v obveselování pacienta, zatímco příroda léčí chorobu." (Voltaire, francouzský osvícenecký filozof a spisovatel) "Vyhněte se městu bez doktorů!" (Židovské přísloví) "Co se kurýrování týče, učinili jsme […]
  • Hippokrates a tradiční vztah lékaře a nemocnéhoHippokrates a tradiční vztah lékaře a nemocného V minulosti byl lékař velice váženou a uznávanou osobou a to jak pro své lékařské umění, tak i pro svou mravnost a moudrost. Těmito vlastnostmi se lišil od všech ostatních lidí, protože v dalekém okolí nebyl nikdo tak vzdělaný, aby mohl […]
  • Věhlasní židovští lékaři a další učenci z rodu JeittelesůVěhlasní židovští lékaři a další učenci z rodu Jeittelesů Jméno Jeitteles (Geidels) se zrodilo v pražském ghettu v 16. století a po přeslici je celý tento rod odvozován přímo od proslulého židovského náboženského myslitele, pedagoga a vědce rabbiho Löwa (asi 1520 - 1609), hrdiny řady pověstí, […]


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *