Z historie obávané zubní vrtačky

MojeZdraví.org – vše o zdraví | Informační magazín

Co si budeme povídat, na návštěvu u zubaře se těší málokdo, a to i přesto, že je v současné době k dispozici celá škála tišících prostředků a moderní stomatologická technika. Svým charakteristickým zvukem se řadí k těm nejnepříjemnějším a sama pak k nejobávanějším lékařským nástrojům. Ano, dnešní vyprávění z historie medicíny patří zubní vrtačce.

Zubní kazy samozřejmě trápí lidstvo již od pradávna. První dochované stopy práce pravěkých lékařů v různých částech spadají již do období sedm až devět tisíc let př. n. l. Tehdejší rádoby zubaři používali smyčcové vrtáky s pazourkovým ostřím, které se přiložilo na pacientův zub a poté roztáčelo tětivou malého luku.

Po téměř tisícileté strnulosti, do které se propadla celá evropská medicína (snad nejdéle tradovanou byla představa o existenci zubního červa, způsobujícího v jím vyvrtaných chodbičkách bolesti, které lze vyhnat jen jeho zaříkáváním nebo různými prostředky-vykuřováním, vypalováním žhavým drátem). Nové metody léčení zubů přinesl až pozdní středověk a novověk.

“A je-li to nutné, můžete zub provrtat malým vrtákem, aby tepelná síla působila na nemocné místo,” hlásal v roce 1427 italský lékař a spisovatel Giovanni d´Arcoli. Byl prvním, kdo radil vyplňovat zkažený zub zlatem a podávat ledové obklady. Bohužel léčení chrupu příliš neovlivnil – zejména na venkově se o zuby stále starali především potulní mastičkáři, holiči, trhači zubů případně kováři. V roce 1699 francouzský král Ludvík IV. poprvé medicínsky pojmenoval samostatné povolání zubního chirurga “chirurgien dentiste” (předtím tím patřila stomatologie do chirurgie jako takové). V roce 1728 vynalezl francouzský zubní lékař Pierre Fauchard ruční vrtačku, kterou používal k odstranění zkažených míst ze zubů svých pacientů. Pracoval s ní tak, že otáčel vrtáčkem prsty sem a tam.

John Greenwood, osobní zubař amerického presidenta George Washingtona, pro něhož vyrobil zubní protézu ze slonoviny, použil pro stejný účel kolem roku 1790 matčin šlapací kolovrátek, vybavený otáčejícím se vrtáčkem. Jediný, kdo tento nápad převzal, byl jeho syn, rovněž zubař. Také pozdější mohutné přístroje poháněné parou se v praxi neprosadily, avšak skotský vynálezce parního bucharu James Nasmyth vymyslel v roce 1829 způsob, jak používat spirálovitě vinutou pružinu v kovové jímce – tedy pružný kabel. Prototyp první mechanické vrtačky, poháněné hodinovým strojkem, sestrojil v roce 1853 George Harrington z ostrova Wight

Mezník v dějinách zubolékařské techniky představuje rok 1871, kdy americký zubař James Beall Morrison (1829 – 1917) přihlásil pod názvem “Dental Engine” patent na manuální (šlapací) zubní vrtačku. Byla poháněna nohou a dosahovala až dvou tisíc otáček za minutu. Vyžadovala však velkou zručnost při obsluze a práce s ní byla pro každého stomatologa téměř artistickým výkonem. Zubař musel udržovat rovnováhu a zároveň se soustředit na plně zaměstnané ruce. Na trh přišel tento šlapací přístroj v roce 1872, a byl používán všemi zubními lékaři po dlouhá desetiletí. Vrtačka se brzy stala obávaným symbolem zubařského povolání, což přetrvává dodnes.

Další pokrok přinesl na přelomu 19. a 20. století elektrický pohon, který se však kupodivu prosazoval jen velmi zvolna. Zprvu to byly přístroje slaboproudé, poháněné baterií nebo akumulátorem. Německá firma Reiniger, Gebbert a Schall z Erlangenu (později součást koncernu Siemens) zahájila v roce 1892 výrobu zubních vrtaček, zkonstruovaných E. M. Reinigerem, poháněných stejnosměrným proudem. Vrták byl spojen s elektromotorem ohebným převodem.

Americká firma S. S. White, specializující se na lékařskou techniku, vyvinula v roce 1915 vlastní elektrickou zubní vrtačku a spojila ji se zařízením přivádějícím vodu a vzduch a odvádějící odpad v jednu aparaturu.Ta si pod názvem Unit (jednotka) dobyla celý svět a své dobré služby konala až do šedesátých let minulého století. Jiná americká konkurenční firma Ritter zahájila v roce 1917 výrobu tzv. Ritter Unit, sestávající z elektrické vrtačky se třemi až čtyřmi tisíci otáček za minutu, vodní a vzduchové trysky, zdroje světla a kauteru (přístroje k vypalování nežádoucích tkání).

K dalšímu významnému pokroku došlo v této oblasti zdravotní techniky až ve druhé polovině 20. století, kdy začala klasickou zubní vrtačku postupně vytěsňovat vrtačka turbínová, poháněná stlačeným vzduchem, případně mikromotorem. V posledních letech se používají přístroje o vysokých otáčkách (řádově statisíců za minutu) nebo vrtačky ultrazvukové. Tyto modernizace umožňují stomatologům pracovat nejen rychleji a bezbolestně, ale i spolehlivěji a precizněji.

Pro úplnost ještě uveďme, že zmíněny doktor Morrison zkonstruoval již v roce 1790 první zubařské křeslo z litého železa s možností upravení sedadla a opěradel všemi směry. Teprve na konci 80. let 19. století se začala používat k polohování křesla olejová pumpa založená na hydraulickém principu.

Pro čtenáře, kteří ctí dílo našeho geniálního všeuměla, objevitele a světoběžníka Járu Cimrmana, nebude bez zajímavosti jeho vynález jedinečné zubní vrtačky, dokazující, že vynikal i v oblasti zdravotnictví. Se svým vynálezem jezdil po různých koutech vlasti a opravoval lidem zuby. Stal se tak vlastně prvním potulným dentistou. Jak uvádí známý herec a cimrmanolog Zdeněk Svěrák, jeho šlapací vrtačka M6 měla šest převodů. Pět rychlostí a jeden zpětný chod. Byla poháněná koženým řemínkem. Šlo tehdy o žhavou novinku; málokterý zubař totiž dokázal vytáhnout vrták ze zubu na zpětný chod.

Autor: Bohumil Tesařík

Přečtěte si také:

  • Smrt začíná v tlustém střevě… a zdraví takéSmrt začíná v tlustém střevě… a zdraví také Smrt začíná v tlustém střevě... a zdraví také (Zlatý věk klystýrů byl v 16. a 17. století) Zatím co otázky nejrůznějších redukčních programů a diet, léčby obezity a diabetu, vhodnosti pití kávy či doplňkové užívání vitamínů a […]
  • Z historie elektrokardiografie: Willem EinthovenZ historie elektrokardiografie: Willem Einthoven /Žádné slušné zdravotnické zařízení dnes nemůže existovat bez elektrokardiografu (EKG). Srdce je pumpou, která se po celý život nezastaví a proto jeho činnost přitahovala pozornost vědců a lékařů od nepaměti. Až do dvacátých let minulého […]
  • Chlumského roztoku se pro jeho charakteristický zápach také říká “vůně nemocnic”Chlumského roztoku se pro jeho charakteristický zápach také říká “vůně nemocnic” (Kdo vypije větší množství "chlumáku", naordinoval si smrt) "Člověk, který nikdy nedělá chyby, je člověk, který nikdy neudělal nic." (Theodore Roosevelt) "Dlouhá zkušenost mne naučila bát se lékařů stejně jako nemoci." (Henry […]
  • Nový kompletní průvodce po klikaté cestě dějin lékařstvíNový kompletní průvodce po klikaté cestě dějin lékařství "Umění medicíny spočívá v obveselování pacienta, zatímco příroda léčí chorobu." (Voltaire, francouzský osvícenecký filozof a spisovatel) "Vyhněte se městu bez doktorů!" (Židovské přísloví) "Co se kurýrování týče, učinili jsme […]
  • Lékařská etikaLékařská etika Pojem, který souhrnně označuje etické problémy v lékařství. Pojem lékařská etika je v českém kontextu ustálený a má majoritní charakter. Bohaté tradice lékařské etiky mají anglosaské země. Zvláštní sekce pro lékařskou etiku byla […]
  • Hippokrates a tradiční vztah lékaře a nemocnéhoHippokrates a tradiční vztah lékaře a nemocného V minulosti byl lékař velice váženou a uznávanou osobou a to jak pro své lékařské umění, tak i pro svou mravnost a moudrost. Těmito vlastnostmi se lišil od všech ostatních lidí, protože v dalekém okolí nebyl nikdo tak vzdělaný, aby mohl […]


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *